Spojení

 

Od dětství Lukáše Rittsteina lákala velká dobrodružství, fantastické světy a exotika. K výtvarné tvorbě jej zase inspiroval jeho otec Michael Rittstein, významný představitel expresivní figurální malby. Už ve svých deseti letech začal Lukáš Rittstein tvořit autorské knihy plné akčních příběhů, které doprovázel vlastními ilustracemi. V pětadvaceti letech se vydal na svou první dobrodružnou výpravu za Papuánci na Novou Guineu. U té ale neskončilo a se svou partnerkou se na podobné expedice pak vydal ještě několikrát, což významně ovlivnilo jeho výtvarné směřování i tvorbu.

 

V roce 1997 vytvořil Lukáš Rittstein dílo Ptáci, které se později stalo součástí sbírky Magnus Art. Jedná se o velkou, více než dva metry širokou, nafukovací plastiku, která sestává ze dvou propojených ptáků. Jeden z nich připomíná spíše disneyovskou postavičku kačera Donalda. Druhá je běžným ptákům podobná více, ale je hlavou dolů. Křídla mají přitom jen jedna a slouží jim místo k létání k podpěře a ukotvení na zemském povrchu. Po kterém hojně, stejně jako jejich autor, cestují. „Ptáci. Je to moje nejvystavovanější socha v zahraničí. Byla představena například v New Yorku, v galerii Toki v Tokyu, v Museo Nacional de Bellas Artes v Buenos Aires, v galerii Perve v Lisabonu, na Art Academii v Helsinkách, v muzeu National of Bulgarian Art v Sofii a dalších,“ uvádí k provenienci sochy Lukáš Rittstein.

 

Každé dílo, které umělec vytvoří, se přitom nějakým způsobem váže k jeho vlastním zkušenostem a vzpomínkám. Spojuje věci běžné a obyčejné s duchovním přesahem či exotickými motivy. Vybírá si materiály „nízké“, někdy nehezké a kombinuje je s těmi přitažlivějšími. Sám říká, že mu v 90. letech šlo v jeho díle především o porovnání vnitřního a vnějšího vesmíru. „Jeho sochařská díla ovšem nepředstavují žádné infantilní příběhy: jsou vyzrálými objekty v tradičních formách. (…) Většinou jde o monumentální sochy provokujících tvarů na hranici krásného a ošklivého, přesto jsou srozumitelné a divákům dostupné,“ popsala tvorbu Lukáše Rittsteina v roce 1999 Lenka Lindaurová v časopise Týden.

 

V tom roce se totiž Lukáš Rittstein stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. K jeho vítězství přispěla jeho samostatná výstava Od kuchyně k Saturnu, která v roce 1999 putovala po České republice a budila pozornost. Jméno Kuchyň nesla socha spojující několik předmětů, které se vázaly ke vzpomínkám na život Rittsteinovy babičky. Mezi nimi se nacházelo například umyvadlo, ve kterém jeho babička loupala brambory, či vanička, v níž se autor jako malý kluk koupával. „Prožil jsem si symbolicky vnitřní vesmír a rekonstruoval jsem vzpomínku na vzpomínku a na věci po babičce,“ popsal Lukáš Rittstein tvorbu tohoto díla. Naopak plastika Saturn byla vytvořena z čistě neosobních, syrových, industriálních materiálů a pro autora byla symbolem „splynutí siluet industriální krajiny se světly kosmických těles nad ní“.

 

V rámci finálové výstavy k Ceně Jindřicha Chalupeckého Lukáš Rittstein představil krabice plné „mikro-‑dobrodružných světů“, jak je popsala v článku Lenka Lindaurová, a také sochu z vlny, která reprezentovala obrovské nůžky zakleslé do silou ohnuté hmoty světlé barvy. Sochy, které spojují dohromady několik předmětů, jsou pro Lukáše Rittsteina typické. Nebojí se spojit ani zcela protichůdné věci. Na světové výstavě EXPO v roce 2015 v Miláně se Lukáš Rittstein podílel na českém pavilonu. Pozornost návštěvníků zde upoutalo jeho velké dílo Free Form Gate, které umně propojovalo auto s letícím ptákem do jednoho celku. Pohyb s pohybem. Jízdu s letem. Neživou věc s plastikou živé bytosti. Auto jako symbol civilizovaného světa. Pták jako symbol volnosti přírody. Kačer Donald jako symbol komerčně vizuálního světa. Nebo světa dětství, fantazie a dobrodružných příběhů?