Významné maličkosti

 

Fascinují ji různá prostředí, která formují naše vědomí. Cenu Jindřicha Chalupeckého získala už ve 25 letech. Od té doby patří k našim nejznámějším umělkyním nejenom v České republice, ale hlavně v zahraničí. Nebojí si hrát, zkoumat, kreslit a vracet se pomyslně do doby dětství, školních let či rodinných vazeb. 

 

„Výchozím bodem mé práce je nejbližší okolí, základní, přirozeně strukturovaná společenství, jako jsou domácnost, rodina nebo škola, s jejich funkčními mechanismy, schématy chování a vzájemnými závislostmi. Umění mi dává možnost, jak tato prostředí subjektivně zkoumat, ukázat v jiných souvislostech a uvědomovat si svou vlastní pozici v nich,“ napsala do katalogu k Ceně Jindřicha Chalupeckého Eva Koťátková.

 

Tehdy finálová výstava k ceně probíhala v Galerii Jelení. Eva Koťátková v rámci ní vytvořila projekt Za mezi nad pod v (Pokoj). Dílo propojovalo vnější i vnitřní prostor jakýmsi tunelem tvořeným z různých materiálů. Uvnitř pak na návštěvníky čekala instalace z dobře známých „domáckých“ předmětů, jako jsou bačkory, provázek, ošatka, hrneček, hadr, houba, talíř, sešit či kapesníčky. „Motivy nacházím i v samotném uměleckém procesu a jeho jazyku: výsledkem je permanentní zpochybňování klasických způsobů zobrazení, výtvarných postupů a technik. Pracuji s každodenními příběhy a situacemi, které přehodnocuji, přetvářím a rozestavuji v nových souřadnicích, daných mou osobní zkušeností. Jednoduché činnosti ověřuji jejich ztíženým provedením a trváním. Prodlužovaným až k neúnosnosti. Testuji tak vlastní fyzické možnosti, proměnlivost a meze svého prožívání konkrétních situací, prostorových, významových a osobních vztahů. Výstupy se nesnaží být stylově ani formálně jednotné, kresby, objekty, akce se prostupují a navzájem doplňují. Vyjímám věci z jejich přirozeného prostředí a přeskupuji je do nových celků. Přetvářím je v mechanismy bez funkce, hybridy, slepence tvarů, materiálů, věcí s různou pamětí. Důležitý je způsob instalace. Určuje, jak se na věci dívat (často s využitím sestrojené rekvizity) nebo se v prostoru pohybovat navzdory různým překážkám nastraženým vlastnímu tělu,“ popisuje východiska své tvorby umělkyně. 

 

V roce 2007 se díky tomuto přístupu stala do té doby nejmladší laureátkou Chalupeckého ceny. „Práce Evy Koťátkové je komplexní, pokud jde o média, jež používá. Po obsahové stránce se odvážně vyrovnává s každodenností, tělesným a emocionálním vnímáním prostoru. Její koncepčně založený přístup je plný hravosti a tajuplnosti. Nesamozřejmost všednosti a každodenních předmětů přetváří do performancí a soch,“ ocenila její tvorbu tehdejší porota v čele s Milenou Kalinovskou. 

 

Ve stejném roce, v době, kdy končila Eva Koťátková svá studia na Akademii výtvarných umění, se rozhodla podat si znovu žádost o možnost vrátit se na základní školu. Ta jí však byla zamítnuta. Přesto se vrátila do období povinné školní docházky alespoň ve své tvorbě a vytvořila cyklus Cesta do školy. Část z něj patří i do sbírky Magnus Art. Jedná se o dřevěnou aktovku a sérii kreseb někdy až bolestně zachycující některé útrapy a strasti, které žáci během svých školních let podstupují – stání na hanbě, různé psychické i fyzické tresty, těžká aktovka, fronty na obědy či ruce za zády. „Při práci na projektu jsem měla poprvé příležitost dát volný průchod své zálibě v estetice nástěnek, v čítankových ilustracích, v tlumené, vybledlé barevnosti, ve výtvorech domácí rukodělné dovednosti: jejich působivost pramení z jejich paměti, která sahá až do mých školních časů,“ uvádí k cyklu Eva Koťátková. „Nejintimnější a nejbezprostřednější formou vyjádření pro mě přitom zůstává neustálé obsesivní zaznamenávání věcí a situací pomocí kresby,“ přiznává výtvarnice.

 

 

 

text Anna Pulkertová